And Everybody Zumba....

Začala jsem chodit do nové posilky. Je otevřená 24 hodin denně a kromě obrovské posilovny skládající se z několika místností má i bazén, saunu, páru, spinning, pilates, aerobic, hip hop, společné cvičeni s činkami, nějaká další cvičeni a... a zumbu. 

Zumba je mix mezi latinskými tanci a aerobikem. Docela legrace. Doufám, že svými pravidelnými návštěvami se zlepší mé taneční schopnosti neschopnosti. Hlavně se tam člověk vyblbne a spálí pár kalorií. Někteří to berou hodně hodně vážně a blbnou co to jde.

Když jsem přišla na zumbu poprvé bylo v sále asi pět babiček a tři blázniví chlapi. Jeden už tančil se sluchátky v uších (hodina ještě nezačala), druhý měl čelenku na hlavě, bílý nátělník a krátké trenýrky vytažené vysoko nad pas (prostě bratr sokol), jedné paní bylo asi tak devadesát, druhá byla mladší, ale zas na sobě měla trikot a silonky – opravdový trikot, ten jak známe z pozdních 70.let.... no dalo by se pokračovat. Byla jsme zděšená.

Trochu po začátku přišli i další, trochu mladší lidi. Takže už jsem si nepřipadala jako v důchoďáku. Musím ale uznat, že některým babičkám to šlo lépe než mě :)

Instruktorka hned na začátku řekla, že jde především o to, abychom se uvolnili, měli legraci a při tom spálili nějaký kalorie. A tak to taky většina lidí vzala. Já jsem zvyklá, dělat to, co instruktorka řekne, jsem zvyklá, že se snažíme cvičit synchronizovaně a tak ňák uspořádaně. Tady ne, ty lidi se přišli opravdu uvolnit a odhodit stres. Bláznili, tančili, točili se, kroutili boky.... a to i když jim to vůbec nešlo.  Nepřipadala jsem si tam dobře, ale musím to obdivovat. Já tak spontánní nejsem. (i když včera již po druhé hodině mi jeden pán řekl, že se zlepšuji a ať vydržím).

Mám ještě druhý zásadní objev. Naše cvičitelka je Asiatka a cvičitelka na pilates taky. A vůbec je tu spoustu Asiatek a Mexičanek.... a ony všechny jsou menší než já. Zjistila jsem, že je mi to velmi nepříjemné. Celý život se koukám na lidi nahoru, všichni jsou větší než já. Teda kromě Gaby a Míšinky, ale to si musím vzít podpatky a ony ne:) A nyní se mam na ně dívat dolů? Je to divný. V rozhovoru jeden na jednoho vůbec nevím jak se postavit, jak se koukat... prostě si připadám divně. ... A na tom cvičení, tam si připadám hrozně velká. Nejen silná, ale i vysoká!!! Já! trpaslík! Připadám si jak takový ten velký obr hromotluk... skáču jak koza v petrželi a snažím se kroutit při tom bokami... fakt sranda :D 

Zde se můžete podívat jak zumba asi vypadá :)

Tak vám přeji, moje milé růžovky, ať nám všem to kroucení jde... ať se dokážeme vykroutit i z nemožného :D

Vaše Piši

Řidičský průkaz I.

V pátek jsem si šla dělat řidičák – už zase. Ten první mi vypršel ještě před dokončením, takže je třeba udělat znovu písemné testy a pak testy praktické. Jasně, vlastně ho není třeba. Jako turista můžu řídit na můj mezinárodní klidně celý rok. Ale – a) je to taková výzva, b) bude sranda mít kalifornský řidičák, c) nebudu muset nosit cestovní pas, který je to nejvzácnější co zde mám :)

Proces je tu jednoduchej. Dojdete si na dopravní úřad (tam už jsem skoro jako doma), tam vyplníte formuláře, zaplatíte poplatek snad 14dolarů (oproti Česku dost směšná částka, ne?), projdete zkouškou zraku (hah, té jsem se bála... ale ne proto, že blbě vidim, ale proto, že mi nejde abeceda:) ), pak si vás vyfotí a jdete si napsat test ze silničních pravidel. Na ten jsou tři pokusy, klidně si je můžete vyplýtvat během jednoho dne. Pak se máte naučit řídit a to buď s učitelem z autoškoly nebo s rodičem či jiným dospělým majícím kalifornský řidičský průkaz. V době tréninku máte provizorní řidičák, s nim můžete jezdit jen s omezením (v autě jen s tou dospělou osobou, na motorce jen ve dne a mimo dálnice). Pak si domluvíte schůzku zase na dopraváku a jdete složit praktické testy.

Já si dělám řidičák hned na obojí – jak motorku, tak auto. No, nebudu přeci troškařit, ne? :D Písemné testy jsem už jednou složila (bez chyby, hah), ale provizorní řidičák mi propadl, protože je platný jen po dobu mého legálního pobytu. Chjo, takže znova.

Řidičák tady je trochu o něčem jiném než u nás – asi tak stokrát jednodušší. Ale já se samozřejmě stejně učila. A to jak poprvé, tak podruhé. Jon se mi smál, a to v obou případech, i když nyní trochu víc než minule. Já ale nerada věci podceňuji. A hlavně – nesnáším, když neudělám zkoušku. Nejraději dostávám jednotky.

Pravdou je, že Jon měl důvod se smát. A i já se musím smát, když si příručku pro budoucí řidiče čtu. Berou to tu hodně prakticky. Zatímco u nás je nezbytné vědět, jak mají být světla daleko od vozovky, jak umístit poznávací značku, a jestli je víc dopravní značka nebo světelný signál, ... zde je třeba znát jak se chovat v dopravní zácpě, co dělat s agresivními řidiči a že je zakázáno střílet do dopravního značení. Skutečně se vás nikdo nesnaží na ničem nachytat. Otázky typu:

Po přechodu pro chodce jde babička na červenou. Co uděláte?

A)  A)   přejedu jí, nemá co chodit na červenou

B)   B) budu na ní troubit, ať si pospíší

C)  C)    počkám, až přejde přechod a poté budu bezpečně pokračovat v jízdě

nejsou vyjímkou. Tak já vám nevim přátelé, je to dost náročné. Další důležité informace jsou: nesmíte následovat sanitku či hasiče, nesmíte jet na místo nehody a dívat se, nesmíte používat mobilní telefon a to ani na textování!, nesmíte zvířata vypustit a opustit na dálnici, nesmíte mít sluchátka s hudbou v uších, nedávejte lidi na korbu auta (a to ani Mexičany) a nenechávejte své dítě jezdit po silnicích s tříkolkou či dětským plastovým kolem. Také jsou zakázané rychlostní závody na silnicích, řízení pod vlivem drog či alkoholu (ale jen nad 0.08promile) a vandalismus včetně graffiti. Musím ale říct, že nejvíce se mi líbí sekce Jak se vypořádat s agresí na silnici:

•  Nevjíždějte druhému do cesty
  
•  Nejezděte pomalu v levém jízdním pruhu
  
• Nejezděte v závěsu za druhým autem
• Nedělejte gesta na druhé řidiče
  
• Trubte jen v nejnutnějších případech
  
• Vyhněte se očnímu kontaktu s agresivním řidičem
• Dejte agresivnímu řidiči spustu místa.

Škoda, že na telefonu jsou tu všichni a pořád, troubí neustále a na každého, a všichni jezdí zásadně v levém předjížděcím pruhu.

Našprtaná jsem šla na dopravák, vystála jsem si nehoráznou frontu (jinak musím říct, že vždycky tam bylo poloprázdno a úřednice jsou hrozně milé, rychlé a dokáží poradit), vyplnila i to co jsem neměla, počkala další frontu, a pak mi pan úředník vystavil nový provizorní řidičský průkaz – bez poplatku a bez testu. :) Prostě mi ho prodloužil, jelikož mi byl prodloužen legální pobyt. :) Cool, jen jsem se učila zbytečně. A taky nebudu mít novou foto, což mě mrzí (ta první se moc nepovedla).

Teď už jen ty praktické testy. Těch se bojim malinko víc. Je důležité zejména: vědět jak se spouští stěrače, rozsvěcují světla a během jízdy se koukat do všech třech zpětných zrcátek – a to neustále.... scanning, scanning, scanning. Tak jsem na to zvědavá.

Plynulou jízdu a málo agrese na silnicích vám přeje

vaše Piši