Dva tisíce mil na mé zelené střele ...

... aneb Mami tohle raději nečti :)

Tak mám na tachometru 2000... oslavááá. Je čas na malý audit a zhodnoceni výsledků. Tady můj superskůtr.

Dva tisíce mil to je 3 218.5km. To je docela dost za tu krátkou dobu co motorku mam. Motorku mi koupil Joníček na konci loňského léta se slovy: „Dávám ti svobodu, doufám, že si toho opravdu vážíš“ .... (v LA jste bez vlastního motorového vozidla opravdu jak ve vězení). V období leden až duben byla ale chudinka zaparkovaná u bazénu, páč Piši byla doma u rodiny, takže opravu jen málo času.

Piši dokázala projít bludištěm úředníků a získat registraci a pojištění. To je velký úspěch, jelikož úředníci to nechtěli dát lehce. Napřed na DMV, vystát jednu frontu, druhou frontu a ze třetí tě pošlou na policajty. Domluvit schůzku, vystát frontu, druhou frontu, a pošlou tě zpátky na DMV (Piši ale aspoň na policajtech získala obdivovatele... fešák to byl). Po několika dalších frontách to už bylo.

Dokázala jsem ujet dva tisíce mil bez řidičského průkazu. To je taky úspěch. No ne zas takovej, páč Piši to má ošéfovaný. Má totiž „studenské řidičské oprávnění“, takže může jezdit přes den, a kdyby se náhodou někde zdržela do noci, tak má český řidičský průkaz, kde je nakreslená motorka... to by šlo ukecat. No, ale to, že neudělala praktickou zkoušku je dost neúspěch. A velká potupa. Od té doby nebyla schopná se přihlásit na další pokus... Hrdost byla zraněna. ...aby mi ten studenský permit nevypršel, je to jen na rok.

Při průměrné spotřebě 70mil na galon jsem byla 28 a půl krát u benzínky (a čepovala po jednom galonu). A při ceně 3 dolary za galon jsem zaplatila 85.7 dolarů. To není moc. Budeme-li uvažovat, že průměrné americké auto spotřebuje jeden galon na 20mil Piši ušetřila 214.3 dolarů...uuuufff, to by bylo oblečků. :D

Ze začátku jsem jezdila hodně pomalu a hodně opatrně. Stála jsem poctivě ve dlouhých frontách, zůstávala v jednom jízdním pruhu, stavěla chodcům. Posupně jsme se začala osmělovat. S blinkrem jsem přejížděla z lajny do lajny, vše kontrolovala v zrcátkách, někdy jsem projela i na oranžovou. Nyní jsem už dočista drzý motorkář, někdy i příliš sebejistý a riskující. Jezdím téměř na čáře mezi lajnami, abych je mohla v mžiku změnit, předjíždím auta nejen stojící ve frontě, ale i jedoucí. Kličkuji mezi nimi, podjíždím, vjíždím jím do cesty. Parkuju na čárách mezi automaty na placení, abych nemusela platit (tady je malý automat u každého parkovacího místa) a všude jinde kde se najde místo. Už jezdím i na menší nákupy, to pak vždy parkuji hned u dveří. A neustále překračuji rychlostní limity. Malý motorky policajti určitě nechytaj. A už jezdím i v pantoflích či střevíčkách. A takhle neukázněná jízda má i nějaké následky. Naštěstí zatím jen výstrahy, abych jezdila opatrněji.

Nejprve to byly malé nepozornosti jako špatné brzdění a nechtěný smyk zadním kolem. Pak jednou když jsem si to frčela rychlostí asi 80km za hodinu jsem přehlédla červenou a prolítla křižovatkou. Naštěstí žádné auto zrovna nejelo. Piši měla pěkně hnědý kalhoty. Pak jiný den jsem si to drandila podél pobřeží, předjíždím auta a startuju na zelenou jako blázen rychle, když slyším huhuu policejní houkačku za zády. Piši se pěkně stáhla prdelka, zejména když ještě nemá ani řidičák...hmmm, to bude mňamka. Naštěstí to bylo ve Venice Beach (taková hipí komunita), kde jsou policajti pohodový a moc toho neřeší. Takže ani nevystoupili z auta a jen přes repraky řekli: „Slečno, hlídejte si rychlost a jezděte opatrně nebo vám dáme pokutu.“ ...nebo tak něco, přes helmu toho moc neslyším.

Jednou ráno jsem si to frčela a mrholilo. V LA moc neprší a tak se za ty měsíce nashromáždí na povrchu silnic moc moc oleje a když začne mrholit, tak se ze silnice stane pěkná skluzavka. Piši to ale nedošlo. Jela normálně jakože nic, před ní červená a stojící auta. Chce zabrzdit, zmáčkne brzdy, ale motorka jede dál. A jede dost rychle. Piši se už blíží k autu před ní, vypadá to, že do něj napálí. Brzdí nohama, brzdí brzdami, ale nic. Přede mnou auta, napravo auta. Nalevo protisměrný pruh, takže tam brzy taky pojedou auta. Ježiši marjá, ještě všude samá pěkná fára. Jestli to tomu chlápkovi vodřu, tak mě zabije. A když mě nezabije, tak i tak to bude asi bolet. Piši nasměrovala motorku do protisměru a doklouzala se skoro doprostřed křižovatky. Naskočila zelená, Piši se pomalu přesunula do svého pruhu a pak do pruhu pro šneky. Pak zastavila a konečně se nadýchla. Bylo to docela strašidelný. Několik dnů poté jsem ještě jezdila pomalinku. Ale už mě to přešlo. Dokonce jsem už i zatroubila na auto... jelo děsně pomalu :D (jen malinko, abych upozornila, že už je zelená). Frustrovaní losangelsané troubí pořád, děsně mě to štve, páč to ničemu nepomáhá, jen mě to straší. Onehdá jedna píííííp na mě zatroubila když jsem jela na kole. Počkala si až bude těsně vedle mě a pak pořádně na to máčkla. Nevim proč, jela jsem úplně u strany a rovně. Asi že jsem neměla helmu. Biiiib, ještě teď se rozčílím, když si na to vzpomenu.

Suma sumárum musím říct, že mám svou motorčičku ráda. Díky Jone. (A nedokážu si představit, že bych jezdila busem) Pořád mi jí někdo chválí, ptají se mě jak to jezdí, jestli se nebojím...komplimenty kam se podívám. Ale asi to bude řidičkou, ne? Baví mě to, zejména teď, když už je pěkně a není zima. Samozřejmě má to i nevýhody. Často cítím prach ze silnice na svém obličeji, to neni cool, a nemůžu vozit moc věcí, to taky neni cool. Ale fakt, že nemusím stát v zácpě a nemusím hledat složitě parkování (parkování je tu fakt katastrofální) mi nahrazuje všechny nevýhody. Teda aspoň než přijde zase zima...

Přeji vám mnoho bezpečných kilometrů moje růžovky... jezděte opatrně.

Vaše Piši

Jo, a můj super scůtr jede až 70mil za hodinu... to je slušný ne?