Hezky česky

O víkendu mě vzala kámoška Ivana, abych se seznámila s dalšími českými holkami. Na návštěvu jsme jeli daleko předaleko, ale nikomu to nevadilo. Sešlo se nás pět holek, tři děcka a jeden pes. Hostitelka nás nakrmila, napojila a klábosilo se a klábosilo. Bylo veselo a já se dozvěděla, jak jiné české holky tady žijí a jak je sem osud zavál. Ačkoli jsme všechny ve stejné věkové kolonce, naše situace se různí. Jednota v rozmanitosti (United in diversity – heslo EU). A tak jsem dostala mnoho rad jak na věc, co dělat a jak se nenechat. Kdybych vše hned po návratu vychrlila na Jona, tak se z toho po... :D Je třeba takové schůzky dělat častěji, jelikož tahle mi na chvíli dodala energii a odhodlání něco dělat. Škoda, že to moc dlouho nevydrželo.

Hostitelka, jako správná Češka, manželka a mamka, nám nabalila výslužky. Holky si odnášely koláčky, dortíky, štrůdlíčky a jiné dobrůtky. Ale Piši, ta si nesla dar největší a nejvzácnější. Na imaginárním zlatém podnose s fanfárami a ovacemi nesla .... skoro český chléb (ruský, ale co). Tak dlouho ho neměla, že jen při pomyšlení na něj jí tekly sliny proudem. Chleba měla vždycky ráda. Dokázala ho jíst k snídani, obědu i večeři a neviděla v tom vůbec žádný problém. Během zkouškového na škole koupila půlku čerstvého chleba a snědla ho za odpoledne. Ale tady, ve skvělé Émerice, prostě ten český nemají. V každém obchodě jen miliony druhů chleba, ale žádný není jako ten náš český. V tomhle jsem vlastenka jako řemen.

Nastalo ale dilema jak s tak vzácným darem naložit. Piši měla dva plátky a spoustu možností.

• udělám chleba s máslem posolit a rozdělím se s Jonem
• chleba s máslem a rajčátky, posolit a rozdělit se s Jonem
• topinky s česnekem a rozdělit se s Jonem
• nerozdělit se a udělat si některé dvě z předchozích variant.

Těžké rozhodnutí. Doma už čekal Jon, navečeřený a přejedený. To je znamení. Piši se pochlubila se svou vzácností a ačkoli byla taky přejedená, nabídla, že udělá chleba s máslíčkem a rajčátky. Tušila, že něco dobrého se bude dít. A dělo, Jon byl tak najedený, že už nic nechtěl. Hahaáá, a je to rozřešené. Ještě ten večer Piši snědla oba chlebíky (nikdy jsem se neuměla ovládat:D ) a k tomu si dala hezky plnotučné mlíčko. Aby to bylo jako doma.

V noci pak nemohla spát. Břuch měla jak Trautenberk a kvákaly v něm žáby. Ale na duši jí bylo dobře :D

Tak moje drahé růžovky, jestli můžete, tak si dejte krajíc za mne.

Mějte se krásně,

Vaše Piši

PS: Povzbuzení novými událostmi šli jsme nakoupit do jiného obchodu než obvykle (do Trader Joes) a koupili jsme Bavarian Bread, který je podobný českému staršímu chlebu. Tak ten teď jim a v pátek budou topinky...mmmm, to by se tatínkovi líbilo :D