Dnešní zkouška dovedností

aneb veselá motocyklistka :D

Minulý týden jsme zjistila, že mi propadl “řidičák” na auto. Byl jen na 60dní, během nichž jsem měla složit test na motorku nebo si to obnovit. Dávají totiž jen jednu kartičku (asi šetří) a tak musím splnit obě povinnosti než dostanu svůj opravdový řidičák. Po minulém neúspěchu… co neúspěchu- po úplném fiasku, se mi moc do dalšího kroužení nechtělo. No a taky jsem byla dost busy. Když jsem si šla ale na úřad obnovit ten propadlý řidičák, což nebyl problém, řekli mi, že se neví, jestli mi řidičák vůbec vystaví, páč povolení k pobytu mi vyprší již za dva měsíce, a to se to ani nevyplatí tisknout.

I dostala jsem bobky, že to nestihnu a rychle jsem si našla nejbližší možný termín zkoušky a domluvila schůzku. No nedomluvila, že… vše se dělá přes net :D Prozkoumala jsem všechny dopravní podniky v okruhu 50mil… už to vypadalo, že budu muset jet až někam do Winettky, což by mi zabralo asi hodinu tam a hodinu zpět, ale naštěstí se pak uvolnilo místo v Culver City, což není zas tak daleko. To byl čtvrtek.

V pátek měly všechny dopravní podniky aneb DMV zavřeno, jelikož Kalifornie je na pokraji bankrotu a nemá prachy ani na rohlík. V rámci šetření tedy státní pracovníci mají pátky neplacené volno. Já to moc nechápala -Jak může být stát jako Kalifornie bez peněz?…. proč nevydají aspoň dluhopisy? On je totiž nikdo od nich nechce koupit! Jsou tak zadlužený, že jim už nikdo nevěří. Takže teď Jon místo peněz (za přeplatky na dani či co) dostane jen papírek s governátorovým “podpisem” a bude doufat, že mu to někdy k něčemu bude :D (takhle jsem to teda pochopila já).

Anyway, mě se náramně hodilo, že jsou DMV zavřený, páč jsem tam mohla jít trénovat kroužení. Mezi dvěma pohovory (mimochodem úspěšnými) a španělštinou jsem si to frčela k Santa Monika DMV. Bylo ovšem celý zabarikádovaný a hlídal tam strážný… sakra, o co tady jde? Ochranka vypadala nedostupně a odháněla mě pryč, ale Piši se nenechala a hlavně držela emerický úsměv. Strážník byl nakonec milý, vysvětlil mi, že dnes je to zavřený a jeho by vyhodili z práce (což v dnešní době opravdu nikdo nechce), ale že mám přijet zítra. To tam nikdo nebude.

Trénovala jsem tedy v sobotu, v neděli ráno a i v neděli večer… Dokonce jsem jela až do Culver City si omrknout jak to vypadá tam … ale škareďáci jedni schválně natáhli přes zkušební zónu řetězy, abychom tam nemohli trénovat. Fakt nechápu proč a o co jim jde… Tak jsem trénovala v Santa Monice. Večer mi šel i Joník pomáhat a říkal mi, zda jsem opravdu vše dělala správně. Teď už nesmím zklamat, sic se propadnu hanbou až do centra země.

Dnes ráno jsem vstala už v šest. Joník mi udělal snídani, ostatně jako každé ráno (moc si toho vážím a děkuji), ale nějak mi nebylo dobře :D Test jsem měla v osm hodin. V sedm patnáct jsem byla už u motorky, pak kličkovala po silnici a zkoušela si ještě kroužení. Přeci jen je ráno a to je vše trochu těžší. U DMV jsem byla v půl osmé – třicet minut do otevírací doby a už lidé stáli v dlouhé frontě. Jo, to se stane, když chcete ušetřit peníze a zavřete polovinu DMV a nefungujete v pátek. Raději jsem se šla ještě projet, zakroužit si, zakličkovat, rozjet a zabrzdit, jezdit po čáře… no prostě ještě se procvičit. Pak už jsme se jen zařadila poslušně do fronty a čekala…a čekala….a čekala… Dřív neotevřeli…ale ani později, což se cení, a hned se to rozjelo. V osm a jedna minuta už vyvolávali čísla a vše frčelo v plný rychlosti. Piši, naučená z Čech mít ostré lokty a drát se, hned se zeptala kam má jít a co dělat. … a měla jít hned na zkoušku.

Jela ke zkušební zóně a…. a byla první. Srdce mi bušilo tak mocně, že se lidé otáčeli a hledali přicházející obry. Přistoupila ke mě paní zkoušející… velmi nepřístupná a odtažitá, ale aspoň jí bylo rozumět.

První zkouška – rozeznat tlačítka na motorce. I přes záludné otázky jako "kde máš spojku a kde “řadící páku” "(ty přeci vůbec nemam), jsem to zvládla. Trochu se zarazila nad mým startérem na kterém je nakreslena trubka. … myslela si ze je to klakson:D

Druhá zkouška – slalom mezi kužely, dvakrát kroužit po kružnici po směru hodinových ručiček, zpět mezi kužely. Na téhle kružnici jsem minule skončila. Nesmíte vyjet z lajny, nesmíte dát nohu na zem a nesmíte se dotknout kuželu. Nádech, výdech. Rozjela jsem se a začala jsem se klepat. Celé tělo se cloumalo jako kdybych měla epileptický záchvat. Bylo těžké se vůbec na motorce udržet. Nahlas opakované povely: “Calm down, relax” vůbec nepomáhaly. Příště bych to na své tělo asi měla zkusit česky… přeci jen je na to zvyklé. S vypětím všech sil jsem to zvládla a ve snaze vypadat mile jsem ukázala zuby. Křeč jsem měla od malíčků až po vlasy. Ještě že jsem měla helmu, jinak by mi asi fakt stály.

Druhá zkouška – jedem po čáře rychlostí chůze, po okruhu dvakrát proti směru hodinových ručiček a po čáře zpět. Platí stejná pravidla. Nádech, výdech. Klepu se jak stará pračka při ždímání (chtěla jsem napsat osika, ale ta se jen tak chvěje). Lidé utíkali do úkrytů, páč si mysleli, že je zemětřesení. Už jsem na sebe začínala být dost naštvaná, tahle nervozita mi to celé zkazí. Měla jsem co dělat vůbec jet rovně.

Ufff, můžu vydechnout… mám ale pochyby, protože zkutečně jsme jela jak největší třasňačka. Zkoušející si mě zavolá a já mám srdce v kalhotách. Ale jen mi dala další instrukce: Pojedu ven z parkoviště a okolo a zpět. Mám jet rychle. Oukej tedy. Soustředíce se na “řazení” a hlavně, abych brzdila jemně (brzdy hrozně skvíkaj a mohlo by to udělat špatný dojem) málem zapomenu na dopravní pravidla. Ale naštěstí si toho asi nikdo nevšiml. Nevím.

Instruktorka nakáže abych slezla a šla s ní. Tak teď mě asi rovnou zavřou… ale dala mi jen papír, že jsem zkoušku složila a řidičák mi přijde za 3-6týdnů. Uffff….. konečně můžu dojíst tu snídani, už mám docela hlad.

Father´s Day Weekend

NEDĚLE aneb Father´s Day Fly-in

V neděli byl den otců a tradicí je návštěva letecké show na nedalekém letišti Columbia. Letos se show nesla ve znamení druhé světové války. Hah, což mi připomnělo příběh z Aljašky, který prostě musím napsat.

Na Aljašku, do městečka Sitka, jsme jezdili chytat ryby. Spali jsme v hotelu v přístavu, vstávali ve 4ráno, byli celý den na lodi, přišli v šest, navečeřeli se a stále houpajíce se šli spát. V hotelu bydleli samí rybáři. Jednou na snídani, která byla od 3 do 6 ráno:D, Piši potkala jednoho dědouška. Hodně starého pána, který chtěl nějakou marmeládu či co, to už nevim. Každopádně se mě zeptal odkud jsem. I já odvětím z České republiky, a páč je mi jasné, že dědoušek zná spíš Československo, tak hned dodávám náš starý název. Dědoušek se usměje, trochu jakoby se zasní a povídá: „ jojo, to znám. tam jsem byl. ... jsem na vás za války shodil několik bomb“ .... to jsem opravdu nečekala. :D :D Pak teda dodal, že to nebylo úplně úmyslně, že v bojoval proti Němcům, měli letět nad Německo, ale nějak jim nevycházel benzin či co, tak to shodili na Čechy... stejně to okupovali Němci :D :D

Na letiště jsme dorazili okolo půl desáté. To nebylo v plánu, měli jsme tam být již ráno, ale Piši vstala trochu později. Ona teda vstala brzy, ale válela se v posteli a čekala až se Jon vysprchuje. Teprve po hodině jí došlo, že asi odešel z koupelny jinými dveřmi.

Všude americké vlajky, letadla, hrdost a vlastenectví. Snídani jsme dostali od skautů – pancakes, vajíčka a opečenou šunku, pomerančový juice a káva. Pod vlajkovým stožárem a při řeči o letadlech a jejich výkonech jsem zblajzla jídlo jakoby nic. A šlo se na letadla. Kupodivu to nebyla až taková hrůza ... Piši si tam našla sem tam zábavu. Nejprve to bylo hasičské letadlo, to jak nabírá vodu z jezera i s potápěčem a pak to hází na les :D Piši a mnoho dětí do něj lezly a mačkaly knoflíky, hejbaly páčkami a Piši pořád zkoušela střílet... divný, že hasičské letadlo nemá samopal :D No a pak to byla émerická limonáda, kterou chodili s jonem pořád dočepovávat. Mmmm to bylo cukru :D No a při tom jsme koukali na letadla jak dělaj různý triky, hážou pytle s moukou na terč, přistávají na terč atd atd... Během asi 4 hodin co jsme tam byli byla Česká republika zmíněna dvakrát a to mi udělalo radost. Prvně tam bylo jedno lehké letadlo vyrobené v Čechách na prodej, podruhé ukazovali model letadla na ovládání, které bylo také z Čech. Tak když byl všude kolem ten americký nacionalismus, tak jsem přidala trochu českého. Pak to ale přišlo... a už to tu bylo zase... americká hymna. Ach jo. Že všichni ztichnou chápu, že všichni povstanou také chápu, že se všichni otočí směrem ke zpěvákovi také chápu, i to že sundají čepice chápu... všemu rozumím.... ale skutečně se všichni musíme držet za srdce??? Resp. mít ruku na srdci? Piši se za srdce držela, ale protože si ho chtěla vyrvat ven a zemřít. No málem zemřela smíchem. Nevim, prostě je to vtipné a je to vtipné o to víc, že bojujeme s Jonem o různé ústupky – Jon chce abych stála vzpřímeně, ruku na srdce a slzy v očích. Já chci zmizet pod zem. I bojujeme takovou malou válku o každý centimetr blíže-dále k srdci, o více-méně slz v očích, a o každý sval v mém těle který má – nemá být v pozoru. Koutky mi cukaly až příliš... nešlo se nesmát. Ještě že na Den nezávislosti budeme v horách, tam snad žádnou hymnu hrát nebudou :D :D

Fotky

Tak si hezky zazpívejme... Čechy krásné, Čechy mééééé :D :D :D

Vaše Piši