středa 25. března 2009

Jarní Malibu


Pořád si stěžuju, že je Kalifornie málo zelená. Ono to totiž neni jen samá palma, slunce, vánek od moře, koupání, surfaři a nejtěžší problém co si vzít na párty a zda Dilena nebo Brendona. Tak úplně přesně to tak neni.

V neděli jsme vyrazili na menší výlet. Na netu psali, že v naší oblasti hodně prší a je silný vítr. Svítilo ale sluníčko. Tak jsem rozhodla, že se půjde do Malibu kopců. Jednou jsme tam už byli a zabloudili (místo asi 7 jsme šli 14 mílí) a tak je třeba to zkusit znova. (fotky minulé výpravy jsou zde ). Pro jistotu jsme se vybavili dostatkem vody a jídla, mikinami a bundami, Jon si vzal i zimní čepici (já jen kšiltovku, nejsem přeci nějaká kalifornská jasněnka).

Tentokrát jsme zaparkovali z druhé, severní strany kopce (bylo tam parkoviště zadarmo). Vše podle plánu, parkoviště jsme našli a cestu taky. Začali jsme prudkým stoupáním. Odhodili jsme bundy, pak mikiny, vypili zásoby vody. Bylo vedro jak ďas. Kde je ta zima? A kde je ten prudký vítr?

Když jsme vyšli do sedla, rozhodli jsme se udělat okruh tak, že nejprve projdeme přes takovou náhorní plošinu či co... no prostě louku, obejdeme horu, na tu pak vystoupíme z jižní strany, přejdeme ji a sestoupíme dolu po severní, takže se pak dostaneme zpět do sedla, a od tud stejnou cestou dolu. (Je super, jak dobře se tady rozpoznávají světové strany – oceán je západ, takže na druhou je východ, Mexiko je jih, to zbylé sever – úžasný).

Šlapeme si loukou a Jon pořád „hele to je krásný“, „to je hezky zelený“, „koukni na ty červený květiny“... a já jen, no jooo, hezký. Říkám si, co to do něj vjelo? Šlapem, šlapem, když tu jsem si to uvědomila: No jooo, jsme přeci v Kalifornii a ne někde na Šumavě! Mě to přišlo normální, ale přece tady to tak normální neni. A hned jsem viděla věci jinak.

 Začala jsem si všímat jaké různé květiny tu rostou (tak třeba kalifornský mák vůbec není červený ale žlutý) a jak jsou krásné. Jsem nadšená, že to tu taky kvete a neni to jen žlutohnědá, horká poušť, žádný stín a žádná útěcha pro červenou Piši. (OK údolí smrti to neni, ale pro nás z jihu Čech nic moc :) )

Cesta utíkala dobře, ztratili jsme se jen jednou a jen na chvíli. Dostáváme se na jižní stranu hory a vítr začíná vát. Asi se zvednul zatím co jsme byli schovaní v lučinách. Vítr jde ze severo –severo západu :D, takže nám chůzi pěkně komplikuje a je studený. Mrznou mi uši. Závidim Jonovi jeho čepici. Ne na dlouho, za chvíli mi ji samozřejmě dá. Tak krásně se o mě stará (jsem zvědavá, jak dlouho to tak bude). Hledám v dáli stožár s americkou vlajkou, ale pořád nic, asi je to ještě daleko... ale nebylo ... vlajku někdo ukradl a místo ní tam pověsil trenky. Hah, a prý že se tady nekrade. Ledový vítr foukal jak zběsilý. Rychle jsme se šli zapsat do knížky (pár papírků vyletělo z konzervy), vítr trhal strany z notesu a znemožňoval mi tak najít můj zápis z minulého, méně větrného, výstupu. Chjo.

Svačina nebyla a nebylo ani kochání výhledem. Byla zima a větrno. Shodujem se na rychlém sestupu dolů. Nasadím tempo, ale vítr mě dost brzdí. Za sebou slyšim Jona něco mrmlat, ale přes meluzínu v uších nevim co. Gestama mi naznačí, zda nechci bundu. Jo, chci... tohle se nedá vydržet. Pochopí mě a vytáhne svoji zelenou nepromokavou, neprofouknutelnou a neprodyšnou bundu. Mám v baťohu svoji, ale než gestama naznačovat co a jak a zdržovat se v tom hrozným větru a zimě, beru tuhle. Je sice obrovská, ale jde jen o sestup dolů. Snažim se si ji obléknout, ale vítr se mnou i bundou cloumá. Jon mi pomáhá. Když už jsem skoro oblíknutá, přijde silný poryv, nabere se do kapuci, bundy a vítr mě poponese. Neee, já ti odletí. Jon se chechtá na celý kolo. Utáhnu kapucu co to jde, ale vítr se do mě pěkně opírá i tak. Snažím se jít rychle dolu, ale občas se zničeho nic ocitnu mimo cestičku. Mám pocit, že šlapu ve vzduchu.

Dopadlo to dobře. Sestoupili jsme dolu, kde už bylo zase horko a klid. Byla jsem pěkně zpocená a urvaná. Většinou je sestup dolu hračka, ale tohle bylo horší než jít nahoru. Nejnáročnější sestup co

 jsem zažila. J

Teď mi Joníček hrozí, že když budu zlobit, dá na mě provazy a udělá si ze mě létacího draka J

Mějte se krásně a létejte při zemi.

Vaše Piši

 


 

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

No jo, v Malibu je ta zelen jak u nas v Praze v parku :-)
Ivana

Anonymní řekl(a)...

Jůůů.... já chci taky na výlet:-) Hezký fotky, btw;-)
jita