Můj první příspěvek

Hm, tak ani moc nevím, co tu budu psát. Proč jsem si tenhle blog zařídila... 

Byl to jeden z mnoha rychlých impulsů a pomateních... jako vždycky - rychle se pro něco nadchnu... a jak se rychle nadchnu, tak se taky "odnadchnu". Takže teď nevim, jestli to vůbec bude nějak fungovat... no a jestli to taky vůbec budete číst... běda vám, jestli to nebudete sledovat! :) Budu vás zkoušet u tabule! 

Jasně, všem jsem řekla, že blog je vytvořen, abych vám mohla psát zprávy ze svých cest... a taky že jo. Ale úplně první impuls bylo něco jiného, víc sobeckého (jasně, ne?). Měla jsem ten pocit, že chci hrozně moc někomu, někam říct, jak moc se těšim na Jona. Jak moc se těšim až k němu přijedu. Ale kam? Komu? Prostě jsem to chtěla zveřejnit, ale vlastně jsem nevěděla komu to řict :)(a rozhodně jsem to nechtěla dát na facebook:D) Než jsem ten blog vytvořila, tak mě to přešlo (stejně to všichni ví:) ) . To se dalo čekat. 

Chtěla jsem začít svůj blog jako všechny moje dopisy - letem do LA. Chtěla jsem začít až tam, jako takový celý nový start. Ale nový start je blbost. Nový start neexistuje, a já nový start ani nechci. Proč taky!

Vždyť pořád se děje něco dobrodružného ne? Třeba lov kabelek... to není jen tak. Je třeba se rozhodnout jaký styl, jaký tvar, jakou velikost, barvu... aby se to hodilo k tomu a tomu... prostě promyslet vše do detailu. Pak vyřešit problém financí (víme, kde by bylo nejlépe je sehnat:) ) Takže víme co chceme, máme na to finance a teď - kde to sehnat. To je asi ten největší problém, ne? Napřed jdeme do známých obchodů, pak do menších krámečků. Máme oči otevřené, nesmí nám nic uniknout. Neustálé soustředění. Hledáme v džungli kabelek. Z každé strany útočí zákeřné prodavačky. Později se vypravíme i do méně prozkoumaného terénu. Pořádně se rozhlédnout a šup do jeskyně. Je tam šero a smrdí to... tomu se říká zoufalství. Stejně tam nic nemaj (jako kdybychom to nevěděly už dávno). Už jsme unavené a vyčerpané. Týden chození, hledání, neustálého soustředění (jen občas proloženého válečnou poradou s kamarádkou) a nic. Smiřujeme se s kompromisem. Pro teď! Musíme ustoupit, ale prohraná bitva neznamená prohranou válku! Kupujeme kabelku za víc peněz zato menší kvalitu než jsme si představovaly. Přinášíme kořist domů a podrobně ji prohlížíme. Ještě to není ono, ale blíží se. Přístě... Příště ulovim výstavní kousek. 

Není to jednoduché. 

Mějte se a lovu zdar!

Vaše Piši