Hody Hody doprovody, šup šup, brrrrmm brrrrm

Už dlouho jsem nic nenapsala... a stalo se toho spooousty. Nebyl čas... ale hlavně nebyla chuť. Nějak mě opustila spisovatelská nálada. Nu, vezmu to teď ve zkratce, abych dohnala co bylo zanedbáno.

Lyžuju lyžuju lyžuju...díky všem, kteří mě na hory vzali J Tuhle sezónu jsem již najezdila čistého 15dní, to je docela dobré, ne? Byla jsem ještě minulý rok jeden den na Big Bearu (bohužel, sobotu jsme bloudili a kupovali řetězyJ ), pak pět dní s rodinou v Saalbachu, pak tři dny v oblasti Schladmingu, celkem čtyři dny na Mammoth mountains a dva dny na Big Bear.... dobrý. Jon by ještě jel znovu, lyžujou až do začátku června J, ale mě to přijde už hodně jarní. No uvidíme. Nějaké fotky si můžete prohlédnout zde ale moc jich neni, jelikož s Joníčkem se nezastavuje. Nikdy. Jon vysedá z lanovky s již nandanými hůlkami a rovnou odjíždí, po cestě nezastavuje, dole vjíždí do nástupního místa a rovnou sedá na sedačku. Díky bohu za občasnou frontičku J Jídlo je jen jednou za den, to mam i možnost jít na záchod... ono tolik stejně nepotřebuju, když vůbec nic nepiju J Ráda bych ho někdy vzala na lyže s tatínkem, aby věděl jaká taky může být pohoda J (OK, tak trochu přeháním, to je asi každému jasné... ale na každém šprochu pravdy trochu... a to platí i když nevim co je šproch).

Byly Velikonoce... tady se asi moc neprožívaj... nebo aspoň ne v tom stylu co u nás... no to je jasný. Do kostela se chodí, neděle je velký svátek. Vajíčka se hledají v trávě (egg hunting) ... takže bych řekla, že jsou to svátky pro děti a nábožné lidi. Zbytek se může jít klouzat. ... vlastně něco skvělého tu bylo – na horách  se lyžníci převlékli za zajíčky a jiné zvířectvo a v tom lyžovali. Super:D  My jsme to teda s Jonem taky moc neprožívali... ani jsem nenazdobila bytL Museli jsme alespoň obarvit vajíčka. Jonovi jsem ukázala náš starý trik s cibulovými slupkami, on mi zase ukázal trik s émerickými barvami (jsou skoro jak ty naše OVO). Jon byl opravdu upřímně překvapený, že se obarvená vajíčka jí. ... tak to tady nedělaj (no jooo, kapitalisti maj vajec dost :D ) Nejvíc se ale Jon těšil, že mě zmrská. Chudák, těšil se hodně, ale já mu vysvětlila, že to lze pouze pomlázkou, jinak je to domácí násilí. No jo, pomlázku ale v US nesezeneš a sám si jí udělat neumí. Takže sice asi uschnu, ale zas mě nic nebolí :D

No jsou tu i nějaký smutný novinky... raději bych to tu nerozmazávala, ale tak... musím být taky upřímná. Mé období jedniček a šprťáctví je u konce... neudělala jsem papíry na motorku ...beeee, :D Bylo to asi takhle: o tom, jak primitivní je písemný test jsem psala... , takže ten mám hotový. Pak nastává test praktický a ten jsem dělala zrovna před pár dny. Na dopravní podnik jsem přišla raději dřív (o 30minut), dvacet minut jsem čekala u okýnka kde nikdo nebyl, pak si mě zavolal jiný pán. Dala jsem mu všechny doklady... „máte řidičský průkaz?“ „ano, z Čech, ale...“ „můžu ho vidět?“ „mám ho doma, ale..“ „a kdo s vámi přijel?“ (před praktickými zkouškami můžete řídit auto pouze s doprovodem) „nikdo, ale..“ .... no vystrašil mě ten chlápek hodně, protože hned na začátku jsem mu říkala, že jdu dělat řidičák na motorku. Na té můžete jezdit i sami, abyste si to natrénovali. Pak se to vysvětlilo, dal mi další papíry a poslal mě ven čekat na inspektora. Ač ve slunné Kalifornii je mi pořád zima. .. takže mi byla i tam. Čekala jsem zase nějakých třicet minut, celá zmrzlá a nervózní. Mezi tím jsem aspoň popovídala s hlídačem a s jednou holčinou... musím říct, že každý moji motorku hodně obdivuje. To bude tim buďA) že vypadá jako pořádná mašina, ale je to scooter, nebo B) že na tom sedim já a vypadám skvěle. Beee je správně :D  Už jsem viděla „cvičební lajny“ a ač mě všichni ujišťovali, že to udělám, já se cítila divně od žaludku.

Konečně přišel inspektor. Ani mi ruku nepodal, ani se na mě neusmál. Byl to starý Pákistánec (nebo Ind, kdo to má vědět) a byl přísnej. Nejprve jsem musela bez koukání identifikovat všechna tlačítka a páčky... to by neměl být problém, moc jich tam neni, ale bohužel jsem mu téměř nerozuměla...(dnes jsem měla pohovor s jiným Indem a taky jsem mu nerozuměla, oni mluví děsně). Takže vždycky řekl: „charabmala charam“ a já zahmatala oběma rukama jako že s jistotou vim :D... to mi prošlo.

Pak přišel slalom mezi kuželi, kroužení po kružnici v obou směrech a jízda rovně.  Pákistánec vše přísně vysvětlil a povídá: Musíš jet pořád po čáře, jestli ti vyjede přední kolo je s tebou konec. Nohy pořád na podlaze, nezvedat, nedávat na zem, nic.. .  A já bojim bojim začala jsem mezi kužely... vůbec to nebylo jednoduché, ale zvládla jsem to... ale kružnici už ne, napřed jsem vyjela kolem ven z kruhu, pak jsem to strhla a vjela jsem dovnitř kruhu a pak jsem pro jistotu stoupla na zem, beee byl prostě děsně malej. Přísný Pákistánec se nesmiloval ani trochu, hned si mě zavolal, něco děsného načmáral do mých výsledků, utrhl a téměř zmačkal můj doklad a odešel.... Úsměv a důstojnost jsem udržela jen na roh, pak už ze mě byl postřikovací vůz.  ...

No naštěstí utrpěla jen má hrdost... šanci mam ještě jednu a i když tu nezvládnu, tak se nic neděje... asinJ

Mějte se krásně moje růžovky a jezděte opatrně!

Vaše Piši