Já měla být chlap...

Já měla být chlap... fakt, někde se musela stát chyba... vyšlo mi to jednou i v testu. Každý člověk má v sobě ženské i mužské JÁ, jen to jedno převáží... test mi ukázal, že jsem snad ze 70% chlap. Dokážu pít jak chlap, jíst jak dva chlapi. Nežehlím. Nemám problém s koukáním na telku, se střílením, ani s chytáním ryb. Krev mi nevadí. Scény sice dělám jak ženská semetrika, ale to jen proto, že mě nikdo nenaučil se rvát a být drsná. Gramatika mi nejde a nemám cit pro jazyk. V mapách se ale poměrně dobře orientuji a opravy v domácnosti také zvládám. Nepořádná jsem taky jako chlap, i když někdy mě mé ženské JÁ popadne za pačesy a to pak začnu uklízet jak zběsilá. Nejsem zrovna extra romantická ani přespříliš citlivá (no, to asi jak kdy – podle hormonů:D :D). A i další moje chování a jednání by bylo lepší v mužské podobě. Gaba a jiní vědí ;)

Snažím se své mužské JÁ maskovat, nejlépe růžovou, jak to jde, ale někdy .... někdy je prostě silnější. Nejvíc se mé mužské JÁ projevuje během tance.  Dnes jsem šla opět na Zumbu. Moc se mi nechtělo, byla jsem líná. Ale dokopala jsem se a říkala jsem si, že mi to určitě nahodí dobrou náladu a dodá energii – tolik potřebnou k velkému úklidu (který taky dělám, prostě protože to tak má být, kdybych bydlela sama, nebo s Gabou, tak bych tak pravidelně neuklízela).

Nějak se přihodilo, že jsem byla téměř vepředu, což je dobrý, aspoň můžu vidět učitelku. Po minulé hodině mi jeden z bláznivých mužů řekl, že mi to již začíná jít, tak co... si to už můžu dovolit, ne? J Bylo to poprvé, kdy jsem se pořádně viděla v zrcadle. A to jsem neměla dělat. Takové ztuhlé dřevo, nerytmické, nenadané... to jste neviděli. Kde jsem tohle vzala, to fakt nevimJ Snažim se jak to jde, ale i skákající Japonka vypadá ladněji než JÁ a to rozhodně nedělá co by měla. Vůbec neslyším hudbu, ani při výrazných rytmických bubnech afrických hudebníků nejsem schopná udržet krok. Pletu si levou s pravou, ruku s nohou a vůbec nechápu kroky. Nedokážu hýbat rameny, prsy, bez toho, že by se mi hýbalo celé tělo.  Hýbat boky v rytmu hudby a k tomu být svůdná?... hah, nenechte se vysmát. Bylo to tak hrozný a arytmický, že lidé kolem mě začali odcházet. Skutečně po třiceti minutách kolem mě byl prázdný okruh. I cvičitelka, která obvykle bývá uprostřed, což by bylo skoro přede mnou, tentokrát raději předcvičovala po stranách. Nejvíc mě dostalo, když jsme měli na velmi rytmickou hudbu We will, We will rock you (Queen) jen tak dupat a tleskat. Něco úplně nejprimitivnějšího a já to nezvládla. Musela jsem se smát. Asi začnu raději běhat rovně....

Tak ať jsou vaše Yin a Yang vyrovnané a vy se cítíte skvěle!

Vaše Piši