Někdy to chce prostě blonďatou hlavu...

Máme nový internet, a televizi.... prostě Time Warner byl drahy jako blazen a tak Jon, koumák obecný, našel lepší, mnóoohem lepší deal. Objednal internet od Verizonu a telku pres antenu od Dish Network. A dneska byla velká instalace. Samoržejmě, Jon je v práci, takže jsem to měla na starosti já.

Šéfík dorazil hned brzy ráno – to jsem měla radost – a hned nastal první problém. Nemá dostatečně dlouhej žebřík, aby mohl kabel ze střechy natáhnout a upevnit. Buď bude plandat nebo si máme domluvit jinou schůzku. Kabely tu normálně pladaj ze střechy přes tři patra do přízemí, takže u nás nebyl žádný problém, když bydlíme hned pod střechou. Ale chtělo to konzultaci s Jonem. Ovšemže. Pak se do toho chlápek pustil. Byl vcelku samostatnej, chtěl pomoct jen s několika málo věcmi, jedna z nich bylo odtáhnutí nočního stolku plného tlustých knih. Se zbláznil? Ještě, že chodím do té posilky. Pak se vydal po stopách bývalého kabelu. Chudák, to co hledal bylo schované pod kopicí špinavého prádla, zejména ponožek a Jonovo trenek. Ale chlapík byl machr, nenechal na sobě nic znát. Pak už zbývalo vysvětlit mi jak na věc. Takže to bylo asi takhle: Pani, jsem hotovej. Takhle se to ovládá: tady se to dává víc nahlas, tady méně. Tímhle se přepínaj kanály, tady se to stopne, tady se to pustí. No a tady vám dám manuál, ten zbytek ať si nastuduje váš přítelJ Měl mě prokouknutou – víc nepotřebuji :D víc bych asi stejně nepochopila. Tohle byla pohoda. Teď mě čekalo něco mnohem horšího – internet.

Kvůli němu nikdo nepřišel. Naopak – kvůli jeho instalaci jsme se několikrát s Jonem pohádali a vypadalo to na válku mezi Evropou a USA. Včera se pustil do instalace a nešlo mu to – začal být frustrovaný a to není dobré. Ráno mě požádal, jestli bych jim nezavolala a nenechala si poradit, jak to zařídit (nešel nám router). To ovšem já nemám ráda. Volat na customer service a chtít od nich něco co ani nevím co je... . Nu, ale dobrá. Museli jsme si vyměnit mobil – kvůli tomu jsme se taky pohádali... no prostě byl mi to čert dlužnej.

Rozhodla jsem se si to napřed vyzkoušet kabelem rovnou do počítače. Dělám vše dle návodu, ale nefunguje to. Sakra... aspoň tohle se včera Jonovi podařilo, jsem o krok zpět. Zavolala jsem na zákaznickou službu Verizonu.... po dvaceti minutách hovoru s automatem jsem se konečně proklikala k živé osobě. Vysvětlila problém, popsala co jsem udělala ... a chlápek začal. Udělejte tohle a tamhleto...a já co? cože?... kde to je? a nemám ten drát otočit? .... no, možná že to začne kolovat po internetu, protože takovou blondýnu jste neviděli neslyšeli. Bylo to tak děsný, že chlápek předstíral, že vypadlo spojení a zavěsil. Měl mi zavolat hned zpět. Ale nezavolal. Patrně si šel šlehnout nějaký uklidňovací drogy nebo se zastřelit. Tak jsem zavolala Jonovi, abych to zprovoznila alespoň tím kabelem do počítače. OK, jediný co je třeba je restartovat modem. ... no problem. Vše bylo ok. Ale teď je třeba to dat do routeru (všechny pojmy mi samozřejmě musely být několikrát vysvětleny - černá krabička je modem, bílá router)– to je to, co Jonovi celý večer nešlo a kvůli čemu byl málem konec vlídných transatlantických vztahů. Koukám na ten router... má děsně moc dírek. OK, dám telefonní kabel od routeru do jedné dírky (tam kde to asi mělo být) a nic... sakra, budu muset tomu chlápkovi zavolat znova. Dám to do druhé dírky... hele, funguje to skvěle!!!

Jediný problém byl, že Jon dával ten kabel do špatné dírky J 

Připomíná mi to příběh z prvního dne na kolejích. Také instalace netu – nešlo to, nešlo to, nešlo to spolubydle, nešlo to klukům na patře, nešlo to nikomu... až přišla jedna blondýna a zeptala se: „A máš ten telefonní kabel dobře zastrčenej?“

 Tak ať vždy víte, co do které dírky patří, moje růžovky... zejména, ať to ví vaši manželé a milenci :)

Vaše Piši